Není to totéž jako příležitostné přejídání, kdy sníte příliš mnoho jednou za čas. Kdo by si nevzpomenul na kamarádovu svatbu s třípatrovým dortem z marcipánu a do zlatová opékaným prasátkem? Nebo Vánoce s bramborovým salátem, rybou a plným tácem sladkého a krásně vypadajícího cukroví? Nejspíš už máte chuť a nemůžete se dočkat, až si něco z toho vezmete, ale nyní pojďme zpátky k podstatě tohoto článku.

Mnozí si pod slovním spojením „porucha přijmu potravy“ většinou představují anorexii, nebo bulimii. Ačkoliv jsou některé příznaky podobné, záchvatové přejídání je něco jiného. A v čem je vlastně rozdíl? U lidí se objevuje nutkavý pocit se přejídat v pravidelných intervalech – alespoň jednou týdně po dobu 3 měsíců, nebo déle.

Nedokážou kontrolovat množství a většinou ani složení potravy. Často jí sami, dokud jim není špatně. Avšak poté je dostihnou nejen bolesti břicha, ale také vina, hanba a smutek. Psychické problémy mohou vyústit až ve vyhýbání se a schovávání se před přáteli a rodinou.

Co je příčinou?

Odborníci si nejsou přesně jisti, co tuto poruchu příjmu potravy vyvolává. Podle studií existuje kombinace faktorů, mezi které patří geny a psychologie, protože mnoho lidí včetně této nemoci trpí zároveň depresemi a úzkostmi. Do této kategorie patří i problémy se spánkem, s nízkým sebevědomím nebo stud kvůli svému tělu.

I diety mohou pomoci k rozvoji záchvatového přejídání a kupodivu se na tom podílejí také pachy nebo obrazy potravin, které vyzývají jedince k další příjmu jídla. Toto onemocnění je občas také důsledkem stresu, nebo traumatické události v životě, jako je úmrtí blízkého člověka nebo „nevinné škádlení“ ve škole od spolužáků.

Záchrana je možná

Pokud si myslíte, že se vaše příznaky shodují s těmi popsanými výše, vězte, že se můžete úspěšně vyléčit. Prvním krokem je zajít si k lékaři a nechat se vyšetřit, aby bylo jisté, že se nejedná o nic jiného. Můžete se také poradit s psychiatrem, protože klíčem někdy bývá i psychika člověka. Především bude vašim cílem změnit negativní myšlenkové vzory, které vás k přejídání vybízejí, a popřemýšlet i nad vztahy, jejichž zapojení do tohoto onemocnění vás možná překvapí. Největším krokem ke změně ale bude váš jídelníček.

Naučíte se pracovat se svými stravovacími návyky a budete si vést potravinový deník, který se stane vaším zrcadlem pokroku a zotavení. V případě, že se potýkáte s těžkou formou této poruchy, nejspíše dostanete i medikaci v podobě antidepresiv, nebo jiných proti-záchvatových léků, které pomohou kontrolovat vaše chutě a tlumit nutkavé pocity přejídání.

Možná už je pozdě a vy nyní znovu navštěvujete nepříjemné vzpomínky. Je také možnost, že jste si konečně uvědomili náznaky tohoto chování u někoho, kdo je vám velmi blízký. V tom případě je nutné si s dotyčným promluvit a ujistit se, jestli psychicky nebo fyzicky netrpí. Nebo se cítíte ohroženi vy a máte strach „kdyby?“ Tak udělejte potřebné kroky, abyste se tomu vyhnuli.

I když to nejspíš bude znít složitě, dávejte si pozor na své pocity, především na pocit viny, studu nebo nízkého sebevědomí. Toto jsou totiž roznětky, které se po zažehnutí promění v rozjetý vlak, jež se později bude jen velmi těžko zastavovat.