Ovládají většinu našeho života, ale také dokážou ovlivňovat, jak často a kolik toho sníme. Stres, hněv nebo smutek, veškeré takovéto silné projevy nezůstanou bez odezvy, stejně jako pocit bezpečí nebo nuda. Pokud v sobě máte neblahý pocit, že něco podobného znáte, není nutné se za sebe stydět.

Takové nutkání má občas každý z nás, ale pokud jíte spíše z emočních důvodů namísto fyzické potřeby, je to problém, který není dobré přehlížet.

Příznaky, které následují

V tu určitou chvíli na to člověk nemyslí, protože ho ovládají emoce. Když se logika opět dostane ke slovu a zamyslí se nad spořádaným množstvím, je většinou pozdě. Cítíte se nepříjemně a přeplněně, což je jasný náznak, že jste něco udělali špatně.

Pokud se to opakuje pravidelně, pravděpodobně se postupem času zvýší vaše váha. A i když si myslíte, že je to nejspíš kvůli věku nebo vynechanému cvičení, zkuste se zamyslet nad stavem vaší psychiky a složením jídelníčku, jestli v tom náhodou není nějaká spojitost.

Hledání řešení

Funguje to občas jako začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Ale mít opět pod kontrolou své emoce a především jejich působení na jídlo není tak obtížné. Překvapivé na tom je, že to není vůbec o jídle, nýbrž o vás. Většinou si děláme hlavu z věcí, které nelze ovlivnit.

V tomto případě může být kontrolování emocí a následného příjmu jídla těžší. Avšak pokud jsou dané věci ve vašich rukou, záleží pouze na vás, jestli zase podlehnete, nebo se rozhodnete zvládnout situaci jiným způsobem.

Také neuškodí, když napíšete vše, co na sobě během různých emocí pozorujete. Když to má člověk před sebou na papíře, dá se na to dívat z jiného úhlu pohledu, což vám také může pomoct si uvědomit, kde se vyskytuje chyba. Následně si pak můžete sestavit i bojový plán do budoucna.

Pokud si však na nic z toho netroufáte, je rozumné vyhledat odbornou pomoc, která vám pomůže tento problém lépe pochopit a poradí vám, jak tyto stavy zvládat.

Co jiného ještě pomáhá?

V těchto situacích zpravidla nešetříme kritikou sama sebe, ale čím víc stresu si vyvoláte, tím větší bude nutkání ho zase zahnat jídlem. Proto na sebe buďte laskaví a milí, jinak to uděláte ještě horší, než to ve skutečnosti je.

A když to nejde přemoci psychicky, zkuste to fyzicky. Pohyb totiž vyplaví do těla hormony, které zneškodní emoční chutě, a vy tak nad svým protivníkem vyhrajete. I kdyby to měla být pouhá chůze na místě, nebo rychlý záblesk jakékoliv aktivity. Osvěží vás to a tělo při emočním stavu pozná něco jiného než jídlo. Vytváříte si tak vlastně nový návyk.

Na závěr si však řekněme, že je normální a přirozené občas oslavit něco s rodinou a přáteli.
I ta jedna čokoládová tyčinka na smutek není nic hrozného. Tato nemoc se ale stává problémem v tu chvíli, kdy se přejídání opakuje často a směřuje k nezdravým a ohrožujícím následkům.